Žít svůj život

7. února 2018 v 15:18 |  Myšlenky a úvahy
Žít svůj život.
Věta vcelku jednoduchá, ale stěží proveditelná.
Vzpomínáte na to, jak jsme byli malý a říkali jsme si čím chceme být?
Někdo chtěl být zdravotní sestřičkou, jiný hasičem a někdo malířem, ale jak moc se tyto vaše sny splnily?
Většina z vás na tyto sny už dávno zapomněla. ti, kteří chtěli být malíři, se nedostali na uměleckou školu, ti, kdo chtěli dělat zdravotní sestry, o tom přetali snít poté, co jim to zakázali rodiče. A z těchto snů sešlo a schovaly se daleko do kouta, kde je obsypaly daleko jiné sny, mnohem "lepší".

Větu můžeme pochopit také jiným způsobem.
Kolik lidí v dnešní době si žije tak, jak chce?
Kolik lidí si žije podle sebe, přesně tak, jak si to vysnili jako malý?
Většina ne, to si přiznejme, a ti, co tak začali žít, jsou buď kriminálnící nebo blázni zavření v ústavu pro duševně choré.
Vždycky bude něco, co vás v žití bude omezovat. Ať už to budou peníze, práce, rodiče nebo vrstevníci, vždycky se něco najde.

Spousta lidí svůj život nežije. Ale ne z důvodu, že by nechtěli, ale z důvodu, že nemohou.
Mohou být někým omezováni. Mohou být zbaveni práva. Cokoliv.
Vezmeme si za příklad třeba nějakého "zločince", který v mládí kradl (puberťácké kraviny). Automaticky to má v trestním rejstříku. Chtěl by žít svůj život, chtěl by mít rodinu, dobrou práci, ale kde seženete dobrou práci, když už máte záznam? Která žena, či muž, vás bude chtít, když už jste označeni za zloděje?
Nebo dítě, kterému rodiče nic nedovolí. Dítě, které toužilo se stát oným malířem, ale rodiče mu zakázali jít na uměleckou školu a muselo jít na gymnázium. Místo toho, aby žil svůj život, aby byl tím, čím se toužil stát, aby byl volný, místo toho se musí učit jako cvok a chodit domů před šestou hodinou večerní. Čtyři roky v jeho životě mu naplánoval někdo jiný. To už není jeho život. Je to život jeho rodičů, jakoby jim nestačil ten jejich.

Každý říká, jak je snadné žít podle sebe, že bez toho nemá život smysl, atd. Ale když vás ve vašem životě něco omezuje, jak už jsem říkala, opravdu to ztrácí smysl?
Odpovězte si sami.
Žijete svůj život takový, jaký chcete nebo žijete život někoho jiného?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madie Madie | Web | 7. února 2018 v 15:52 | Reagovat

Víš...asi před dvěmi hodinami jsem četla článek na současné téma týdne, který měl úplně opačný názor než máš ty. Chtěla jsem se pod ním taktéž vyjádřit, ale...nechtěla jsem být zlá.
Kdybyste konkurovali v nějaké soutěži, Ty a tamten článek, jsem si jistá, že bys získala více hlasů.

2 Klaudie Klaudie | Web | 7. února 2018 v 16:15 | Reagovat

Oh, děkuji. No, každý má jiný názor... Nemohu posoudit, ten článek jsem nečetla, ale dáš mi prosím odkaz? Docela by mě to zajímalo. :] [1]:

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. února 2018 v 16:39 | Reagovat

Dle mého je asi nejtěžší se pak postavit sama sobě.
Souhlasím s tím, že zábrany v našich životech existují, že vždycky existovaly a existovat budou.
Ale stejně to nejhorší za sebou nemáš, když se je rozhodneš překonat. Prostě se v tu chvíli zaměřuješ na vnější vlivy jako je třeba nedostatečné vzdělání, špatné rodinné vztahy, nedostatek peněz, nemoci a bůhvíco ještě- v tu chvíli vymýšlíš alternativy, jak tyto věci porazit aby tvůj život byl lepší.
Když se ti to ale povede, může nastat problém přímo s tebou. Například se objeví strach, co se stane, když se do něčeho pustíš, něco změníš anebo si začneš říkat jestli to tvé snažení byl dobrý nápad a tak. Prostě nějaké vnitřní pochybnosti.
A tam dlí ten největší problém. Jasně vnější překážky je těžké překonávat a občas musíš ustoupit, vymyslet jinou alternativu atd, dá ti to hodně práce. Ale co se ti děje v hlavě může být i horší.

4 Klaudie Klaudie | Web | 7. února 2018 v 16:45 | Reagovat

Byla to jenom úvaha, i když jsem to psala podle sebe... ale za celý svůj život jsem nezažila jediný den, který bych žila podle sebe... je to těžší, než se zdá a v době, kdy nemám žádnou sílu a přichází na mě ty mé stavy..... nejsem schopna se ani pokusit ty překážky překonat... [3]:

5 Eliss Eliss | Web | 7. února 2018 v 17:52 | Reagovat

Já šla studovat školu i přes nesouhlas rodičů...

6 Klaudie Klaudie | Web | 7. února 2018 v 18:12 | Reagovat

Já bych také šla, ale na přihlášce na střední potřebuješ souhlas rodičů a jejich podpis... No a to museli jít rodiče podepsat do školy, takže místo umělecké jsem šla na gymnázium... :]  [5]:

7 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 7. února 2018 v 22:09 | Reagovat

"Kolik lidí si žije podle sebe, přesně tak, jak si to vysnili jako malý?" Sny se mohou a čase mění. Snila jsem kdysi o tom, jak budu sestřička, pak doktorka, oční lékařka.. a studuji účetnictví na vejšce.

Tak sice máš naplánované čtyři roky, ale jsi na gymplu, to není taková tragédie. Umění se můžeš věnovat i tak, byť tedy omezeně. Každopádně po maturitě můžeš jít na vysokou uměleckou. Pořád se můžeš vrátit ke svému snu. Představ si, kdybys studovala třeba strojárnu...

8 Klaudie Klaudie | Web | 7. února 2018 v 22:24 | Reagovat

To ano, to máš pravdu, ale myslela jsem to spíš než jako malé děti, ale jako ti puberťáci, ke kterým patřím i já, jestli mi rozumíš... :]
To, že jsem na gymplu, mi nevadí, ale v článku jsem to myslela spíš tak, že někomu (např. mé kamarádce) to může hodně vadit a dokonce i ranit.... [7]:

9 Madie Madie | Web | 7. února 2018 v 23:01 | Reagovat

[2]: http://chcusenajit.blog.cz/1802/neboj-se-a-zij-svuj-zivot
Tady je ten odkaz. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama