Zápach alkoholu

11. února 2018 v 18:42 |  Záblesky minulosti
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Jenže to je ten problém.
Pamatuji si to.

Byla jsem v první třídě, když se to začalo dít. Nic hezkého to nebylo, to vám povím, a nikomu bych to nikdy nepřála. Můj brácha byl malí pískle, o několik let mladší, než já. Sice už chodil, ale místo "auto" říkal pořád "tauto".
Byli jsme s mamkou doma a byl už večer. Nepamatuji si jen, zda bylo léto, nebo zima, ale spíš bych řekla, že léto.
Dívali jsme se na televizi a smáli se kresleným pohádkám.
K večeři jsme měli párky, které mám moc ráda.
Pak se ozval zvonek.
Někdo zvonil na dveře. S bráchou jsme ztichli a máma šla otevřít. Byl to on. Zase.
Motavým krokem přišel k nám a začal křičet. Na mámu. Křičel něco o tom, že je přelétavá kurva. Nevěděla jsem, co to znamená, a tak jsem to nějak blíže nerozebírala, popadla bráchu do náruče a odnesla jej do prvního patra domu, kde jsme měli pokojíček.
Poslouchala jsem, co se dole děje, ale příliš jsem se bála tam jít.
Křičel, že je to mrcha, piča a podobně, ale to jsem nevnímala. Mnohem více mě do uší pronikal mámin křik, volání o pomoc a prosby, aby toho už nechal. Plakala a já jsem nesnášela, když plakala. Jenže do breku se dal i bráška a já, protože jsem se bála, šla jsem raději utišit bráchu. Podala jsem mu jeho oblíbeného plyšáka, zeleného dráčka, a hrála si s ním. Po chvíli brácha utichl, ale dole to bylo horší a horší.
Slyšela jsem rány. Někdy i hlasité "au". Nebylo to příjemné.
Pořád po sobě křičely ošklivá slova, která mi máma zakazovala říkat, protože byla sprostá.
A pak někdy utichi, práskly dveře a máma s pláčem přišla za námi. Objala nás.

To byl jeden ze zážitků.

Jiný byl, ten si pamatuji naprosto přesně, kdy jsem přijela o Vánocích od taťky zpět domů. Byla už tma, když jsme parkovali před našim barákem.
Od Ježíška jsem dostala nové lyže, měla jsem z nich hroznou radost a když jsem přišla do obýváku, hned jsem je běžela ukázat mému nevlastnímu otci.
Byl zase opilý.
"Jdi doprdele!" zakřičel na mě, aniž by se na ty lyže podíval. Bolelo to. Máma se mě zastávala, jenže to vyústilo v další hádku a bitku, brácha se rozbrečel a já ho zase šla uklidnit.

Jiný byl v létě, máma jela někam na pracovní pohovor, a když se vrátila, byl opět už večer. Její manžel po ní začal křičet, že je to děvka, kde se courá a proč není hotová večeře. Zase ji zbil. Já jsem s bráchou seděla na schodech, báli jsme se, a jen jsme pozorovali, jak ji mlátí. Nic jsem neudělala.
Když bylo po všem, vzal si klíče od domu a odešel do hospody. Máma nám řekla, že si máme sbalit nějaké věci, a tak jsem popadla batůžek a do něj dala všechny bráškovi hračky, které měl. Do druhého batohu jsem dala nějaké oblečení, zbylé tam přihodila mamka.
Chvíli nás nechala sami doma, ale pak se zase vrátila a oblékla nás. Domluvila se se sousedem, že nás odveze za babičkou na druhý konec Republiky do penzionu, kde pracovala.
Soused byl moc hodný a pustil nám vzadu v autě na sedačce (v malé televizi) pohádku, protože jsme jeli dlouho.
Přijeli jsme tam až někdy kolem druhé hodiny ráno, ubytovali se a šli unaveně spát. Mamka si ještě povídala s babičkou, ale my s bráchou chrněli jako zabití.
O týden později mámin manžel přijel, slíbil, že už to nikdy neudělá, máma mu věřila, a tak jsme jeli zpátky.
Naivní je věřit někomu takovému.

Jen jsem se z toho potřebovala vypsat... nic víc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenal Tenal | E-mail | Web | 11. února 2018 v 18:54 | Reagovat

Hm... Těžko vymyslet co na to říct... Možná by bylo lepší neříkat nic a nechat to odeznít do prázdnoty, ale...

Je mi to líto...

Mohu tě obejmout?

2 Eliss Eliss | Web | 11. února 2018 v 19:04 | Reagovat

Tak to je strašný :-(

3 Ruen Ruen | 11. února 2018 v 19:34 | Reagovat

Vím, že na světě běhá všemožný trash, ale aktér domácího násilí je ten největší.

Upřimně to nechápu. To, že se někdo sloučí se skrytým tardem ano, ale to, že dospělý člověk se tomu nedokáže bránit ne.  Tolik pomocí jak na internetech, tak v reálech. Ale oběť si raději bude myslet, že za to může ona a že se ten druhý změní...

4 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 11. února 2018 v 19:47 | Reagovat

Nemám rád chlast! :(

5 Klaudie Klaudie | Web | 11. února 2018 v 20:08 | Reagovat

Nemám ráda objímání... [1]:

Oběť útočníká miluje a pokud je láska někdy tak silná, že se kvůli ní dva cvoci můžou zabít, tak může být tak silná, aby si někdo mohl nechat ubližovat? [3]:

Též ne... [4]:

6 Tenal Tenal | E-mail | Web | 11. února 2018 v 20:13 | Reagovat

[5]:Tušil jsem že ne... Bojíš se?

7 Klaudie Klaudie | Web | 11. února 2018 v 20:52 | Reagovat

Nevím...nedělá mi to dobře... [6]:

8 Tenal Tenal | E-mail | Web | 11. února 2018 v 20:53 | Reagovat

[7]:Hm... Možná jednoho dne... Až to vše bude v pořádku.

9 Klaudie Klaudie | Web | 11. února 2018 v 21:33 | Reagovat

A zlepší se to někdy? [8]:

10 Tenal Tenal | E-mail | Web | 11. února 2018 v 21:40 | Reagovat

[9]: Možná... Možná až někomu uvěříš... Až se nebudeš bát zrady. Možná až ti někdo pomůže... Možná až si pomůžeš sama...

Tak jako tak, abys dostala pomoc, tak si o ní musíš říct, protože pokud ti bude pomáhat někdo proti tvé vůli, pokud si ty sama budeš pomáhat proti své vůli, tak vznikne jen víc bolesti.

Chceš to vše změnit? Musíš si o to říct...

11 Klaudie Klaudie | Web | 11. února 2018 v 21:55 | Reagovat

Jsem neschopné malé pako...máš ode mě email... [10]:

12 Tenal Tenal | E-mail | Web | 11. února 2018 v 22:02 | Reagovat

[11]:Ne *usměje se* nejsi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama