Z matiky za tři

8. února 2018 v 14:51 |  Záblesky minulosti
Znáte takový ten pocit, když dostanete špatnou známku a bojíte se, co na to poví vaši rodiče?

Tak nějak jsem se cítila v osmé třídě, když jsem na pololetní vysvědčení dostala z matematiky trojku. Brečela jsem a věděla proč. Spolužáci za mnou chodili a říkali, že to bude v pohodě, ale já věděla svý. Po škole jsem to volala mámě. Říkala jsem, že nevím, proč ji mám. Zněla, že jí to nevadí. Měla jsem ohromnou radost, že to bude v pohodě.
Přišla jsem domů, hodila věci do kouta a čekala na mámu, která přišla chvíli po mě. Vysvědčení leželo na sedačce a ona jej vzala do ruk a dala se do čtení. Pozoroval jsem její výraz ve tváři. A poznala jsem, že ten hlas v telefonu nebyla ona.
"Můžeš mi říct, jaktože máš takovou známku? Tak seš snad blbá? Ty se na to vůbec neučíš!" křičela. Viděla jsem, jak se ke mě blíží. Mé srdce bilo víc a víc. Ta bezmoc, ve které jsem s topila, mě pohltila a já se jen krčila před jejími ranami do hlavy.
"Ty si furt jenom píšeš nějaké ty své posrané básně a na matiku úplně sereš! Nikdy nedělej to, co tě baví! Slyšíš mě?!"
Krčila jsem se, upadla a ležela jsem na zemi. Doufala jsem, že to bude má záchrana. Hah, dobrý fór. Začala do mě kopat. Pomalu jsem se odsouvala do rohu pokoje. Brečela jsem. Tak moc jsem brečela.
Brácha seděl na sedačce a vše zpovzdálí sledoval. Měl taky strach.
"A nebul, to ti nepomůže!" opakovala poté. V koutě jsem zůstala do doby, než jsem se trochu uklidnila. Mezitím stačila zavolat babičce a povědět jí, jak jsem strašně blbá.

A podobný zážitek se opakoval rok poté. Od trojky z matiky jsem se naučila všechny horší testy se špatnými známkami schovávat. Občas mi však nějaký zapadl mezi sešity. A pak, před vánocemi, kdy jsem dělala svá oblíbená rafaela, se mi máma začala prohrabovat v aktovce. A z sešitu vypadly ty pětky.
Přiběhla, začala mě mlátit do hlavy a křičet, že jsem úplně blbá, neschopná a že ze mě nikdy nic nebude. Schovala jsem se v koupelně.

A pak se mě někteří ze třídy ptají, proč se tak bojím,
že dostanu horší známku než dvojku a já jim odpovím, že ani nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Junny Junny | Web | 8. února 2018 v 17:37 | Reagovat

:-o To snáď nemyslíš vážne, dievča! :( To ma tak veľmi mrzí, že sa ti toto deje. V živote som kvôli známke nedostala bitku. Ja som vlastne nikdy známky neriešila, robila som si svoje, písala poviedky, čítala knihy, počúvala hudbu, nikdy som ale neriešila niečo ako známky. Veľmi ma to mrzí a dúfam, že sa to zlepší. Ak by si niekedy potrebovala, pokojne ma kontaktuj, rada sa s tebou porozprávam.

2 Klaudie Klaudie | Web | 8. února 2018 v 18:22 | Reagovat

V pohodě, nepotřebuji pomoct.....jen.....jen aby mě někdo vyslechl... Ale díky :]
A jsem ráda, žes to neměla a nemáš stejné... nikomu bych to nepřála....ani tomu největšímu nepříteli... [1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama