Trocha té poezie

6. února 2018 v 23:12 |  Mé "díla"

Podzim

Ó, Karpó, tvé ruce barví listy
a tvé vlasy vytváří mlhovinu.
A tvou krásu lze najít v červeném vínu,
a tráva zrána jsou tvé čelisti.

Sluneční paprsky září hladinou
a také na opodál stojící vrbu.
Myslivec na srnu číhá u posedu,
carpe diem, Karpó, tvé časy pominou.





Růže

Pro krásu mé růže nestačí tato slova,
žel nevyřčím je, však budu to zkoušet znova.
Jen málokdo vidí tu přenádhernou pannu,
jenž šat má zelený a květy ze šarlatu.


Ač ozbrojená jest jako královi stráže,
tak nikdy mě bolest nevrhne do žaláře.
Ach, růže, nechť nadále se tvá vůně line
a nechť tvá krása světem nepomine!




Šílený svět

Bez tváře kráčí slepě dál
a slepě hledí v onen kraj.
V listech letí skrze strach,
když srdce bije na poplach...

...šílený toto svět.

Úsměvy skrývají k tobě zášť,
lepšího času se nedočkáš,
věř mi, tak moc je tady lží
a tak moc jsou všichni zlý...

...šílený toto svět.

Hrstka čeká k vyslyšení,
pro ně však na světě místo není.
A štěstěna sahá k bohatým,
ale co ti, jež hledají mír?

...šílený toto svět.

Šílenost šílence neubrání
před náporem nebezpečných zbraní,
které nabíjí v rukou střelce
a pomalu zabíjí nevinného pěšce...

...šílený toto svět.

Člověk z člověka blázna dělá,
řekněte, kam naděje odletěla?
Když po slovech rozbíjí se sklíčka
a na konci stahuje se smyčka...


...šílený toto svět.




Škola

Jako socha nehnutě stát
a slyšet ruiny harfy hrát.
V tichu rozléhá se čas
leč přece hned utichá zas.

Sochy bez duše hltají
ač nepohnou při tom ústy.
Tiše, tiše si zpívají
do rytmu harfy, zpěv pustý.

Dávno přetrhali struny
a před časem vzali jim zrak.
Jako socha sedící žák,
který nesmysly se učí.




Pochodeň

Pochodni hořící, řekni mi,
kdo stvořil tě skrz pochyby?
Žes' plála a planeš skrze tmu
a planeš dál vstříc osudu?

Planeš skrze prudký proud
a odoláváš stovkám pout.
Kdo zapálil knot ve tvém těle,
že ozáříš vše potemnělé?

A sama vprostřed vichřice,
když držel tě muž, kajícně,
jsi stále plála víc a více,
skrze kroupy a blýskavice.

Pochodni hořící, pověz nám,
kdo a čím tě rozkřesal?
Žes' plála a planeš skrze tmu
A planeš dál vstříc osudu?




Kingovská

Loďka spadla z ruky k zemi,
on lehce kráčel kalužemi
na šedé zemi, na chodníku,
jež stékají podél obrubníku
dolů, níž a níž ke středu města,
kam vede tato kamenná cesta,
až ke kanálu, dolů jen schod,
tam zmizela Georgova loď,
tam i on ztratil paži,
halen v žlutém pršiplášti,
když z hlubin hlas ozýval:
"Budeš se vznášet...," povídal...




Noc městských lamp

Koutkem oka pozoruji,
tu nekonečnou záři města,
nad kterým svítí jasná hvězda,
a ty menší nebe osvětlují.

Chtěla bych znát odpověď,
Jestli někde v dáli někdo sedí jako já
a nad vším tiše rozjímá,
a pozoruje onen svět.

A v záři světel z městských lamp,
kouká na nebe plné jasu.
A pozoruje všechnu krásu
noci. Jen sedí za oknem a sám.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama