9. 2. 2018

9. února 2018 v 22:58 |  Něco jako deník
Občas si říkám, jestli nejsou děti více dospělý, než dospělí.
Popravdě ani nechápu, jak se dvě dospělé ženy mohou pohádat o televizi.
Začalo to tak, že máma přišla z práce ve chvíli, kdy si babička zapnula televizi.
A mamce se nelíbilo, že běží televize, a tak začala s tím, ať ji vypne.
Babička se ohradila, že jí to dělá radost a relaxuje u toho.
A tak to začalo. Křičeli po sobě, jedna, že by se to mělo vypnout, druhá, že zapnout.
No. O tomto se tam hádaly nejméně dvacet minut a vůbec jim nevadilo,
že sedím uprostřed nich.
Pak jsem je vypštila, protože mi začal seriál. A byl klid.

Uvědomuji si, že ubližuju tátovi. Moc mu ubližuju.
Neví o mě nic a je to moje chyba.
Kdybych mu to všechno říkala,
kdybych mu říkala vše, co mi máma jemu říkat zakazuje,
bylo by to lepší.
Už teď vidím, jak je smutný, jak moc ho trápím.
Možná nejsem dobrá dcera.
Možná, že nejsem nikdo.

Říká, že na konci roku nemůžu propadnout.
Že další rok na škole mi platit nebude.
Že nechce, abych propadla.
Zdá se mi, že by byl ze mě zklamaný.
Zase.

Proč je to tak složité?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 9. února 2018 v 23:56 | Reagovat

Jsi zodpovědná za sebe, ostatní nech ...

2 Klaudie Klaudie | Web | 10. února 2018 v 11:53 | Reagovat

Když ono je to tak složité... [1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama