Nostalgická bouře

5. února 2018 v 21:46 |  Záblesky minulosti
Dnes mi nebylo úplně nejlíp.
Venku bylo zataženo, a tak jsem zůstala doma a přemýšlela, když tu se mi do hlavy dostala jedna nepříjemná -možná příjemná- vzpomínka, ze které mi běhá mráz po zádech, a tak mě napadlo vám ji sdělit.

Bylo mi asi tak osm let a s mámou, bráchou a nevlastním tátou jsme se rozhodli, že pojedeme na víkend pod stan. Měli jsme přespávat v lese, kousek od zatopeného kaolinového lomu. Moc jsem se tam těšila.
Tehdy jsme měli ještě štěně labradora, Maxe, a rozhodli jsme se, že pojede s námi, aby si to taky užil.
No a konečně nadešel den výletu. Byla jsem celá natěšená a celou dobu odpočítávala minuty, kdy už tam budeme.
Po příjezdu jsme se šli do lomu vykoupat, protože byl horký letní den a voda příjemně studená. S bráškou jsme hráli na honěnou a já po něm házela bláto.
Když už se začalo stmívat, převlékli jsme se a šli do stanu. To už od západu šly černé mraky.
Ulehli jsme do spacáků a zavírali oči, když tu se lomem rozlehl hrom. Zeptala jsem se mámy, co to bylo, ale odpověděla mi, že bude jen menší bouřka, a tak jsem spokojeně ležela dál.
Jenže hromy neustávaly a zvedl se vítr. Dostala jsem strach. Schoulila jsem se do klubíčka a snažila se usnout.
Můj nevlastní táta vyšel ze stanu, aby se podíval, jak moc je to zlé. Dlouho se nevracel, když v tu ránu se rozezněla obrovská rána a do našeho stanu vtrhl mámin manžel.
"Rychle, utíkejte, padají stromy!" zakřičel a my vystrašeně utekli ze stanu. Nebe bylo tmavé, černé, šlehaly po něm blesky a koruny stromů se ohýbaly až skoro k zemi. Metr od našeho stanu spadl strom.
Utíkali jsme pod obrovský kámen, kde jsme se schovali a přemítali, co bude dál. Nejbližší vesnice byla pět kilometrů a auto zhruba kilometr od nás.
Plakala jsem. Bála jsem se a křičela jsem, že nechci umřít.
Teď, když na to vzpomínám, zdá se mi to velice komické, avšak v té chvíli, kdy jsem se tulila k mámě od kamenem, jsem si myslela, že každou chvíli tam umřeme.
Stromy za kamenem padaly, slyšela jsem, jak pokaždé zaduněly a podivně zašuměly.
Museli jsme utíkat k autu. Z nebe se spustil silný liják a rozvodnil doposud suchou půdu, která jako divá řeka valila ze srázu do lomu.
Ani jsme nevěděli, kde je cesta a kde už ne, prostě jsme utíkali dál. Max za námi klopýtal, máma svírala malého brášku v náručí a já s pláčem utíkala před nimi.
Srdce mi zběsile bušilo.
Během deseti minut jsme všichni naskákali do auta a rozjeli se k vesnici. Náš domov byl vzdálen asi třicet kilometrů a jediná cesta, která tam vedla, byla zatarasena velkou větví, která se ulomila ze statného kaštanu. Byli jsme nuceni zůstat ve vesnici.
Zastavili jsme u otevřené hospody a vběhli dovnitř. Jediný, kdo tam byl, byl hospodský, jeho žena a kamarádi. Vyděšeně na nás koukali. Měli jsme pocuchané vlasy, zablácené obličeje, ruce rozdrápané do krve jak jsme se prodírali hustými větvemi smrků a celý, od paty dolů, jsme byli mokří.
Ti lidé, kteří tehdy byli v té hospodě, byli moc hodní. Kdybych teď věděla, kdo to byl, moc bych jim chtěla poděkovat.
Domluvili nám, že můžeme přespat v ubytovně, kde původně přespávali fotbalisté, kteří přijeli na zápas. Tehdy tam však nikdo nespal, a tak tam bylo pro nás místo. Umyli jsme se, převlékli do těch jediných suchých věcí a ulehli do postelí. Rychle jsem usnula a ráno, když jsme se probudili a jeli se podívat na místo, odkud jsme večer utíkali, spatřili jsme něco, jako pustinu.
Stromy byly vyvráceny, náš stan byl roztrhlý od větve smrku, který spadl opodál a všechny doklady a věci, které zůstaly ve stanu, byly rozmočené a nepoužitelné.
A tak se z původně krásného výletu stala má noční můra.

Jaké z toho plyne ponaučení?
Předtím, než někam pojedete, podívejte se na předpověď, aby se vám nestalo něco podobného.

Co bylo zvláštní, nezpůsobilo mi to vůbec nic. Sice mi doteď běhá mráz po zádech, svírá se mi žaludek a mám strach, když na to pomyslím, ale bouřek se nebojím, právě naopak. Pořád mě fascinují a ráda je pozoruji.
Tímto se s vámi -pokud to někdo čte- pro dnešek loučím a užijte si prázdniny!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruru Ruru | 5. února 2018 v 22:58 | Reagovat

Podobná příhoda se mi taky přihodila. ^^

Sic moje pocity byly jiný a strach nahradil pocit "hrdinství" - paradox... Pod stromem, kde soustavně pršelo a foukal vítr jsem proseděl několik hodin. Schoval jsem ruce v pláštěnce a četl Zaklínače. A i když mě to lehce odradilo od hecovitých výprav v dešti na procházky do lesa... Které jsem poslední dobou vyměnil za bloudění po kavárnách velkoměst, rád na to vzpomínám.

Zajímavý název blogu, a-ale zpětně to zní cute. Takže se občas stavím a rád si něco přečtu. Těším se na další písmenkování, dendrophile blogerko! ^^

2 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 6. února 2018 v 9:09 | Reagovat

To se mi něco podobného stalo na táboře vlastně na více tábotech. Třeba kdyż mi bylo jedenáct tak jsme museli do lesa jít hrát nějakou pitomou hru no a jen co jsme vkročili do lesa tak jsem věděla, že za chvíli přijde velká bouřka no a tak jsme byli uprostřed lesa a začala hra, ale já seděla v klubíčku na zemi a odmítala jsem hrát s tím, že za chvíli začne velká bouřka no a tak mne nakonec málem zabil kulový blesk. Který proletěl těsně nad zemí a tak metr ode mne. Pěkný zážitek jako. Celý tábor začal ječet co to bylo a tak hra skončila. ( v tý době jsem se ješt hrozně bála bouřky). No to by byl jeden... No

3 Klaudie Klaudie | 6. února 2018 v 9:29 | Reagovat

Taky dobrý zážitek :)
Teď bych to už vnímala jinak, ale v těch zhruba osmi letech jsem byla šťastná, když jsem se živá a zdravá vrátila domů. :D

A ano, zajímavý název. To proto, že mám hrozně ráda lesy, často tam chodím, a tak. :)
Určitě budu ráda, když se znovu stavíš.
Budu tu psát hlavně své myšlenky, zážitky, zajímavé věci, které se mi staly a nepěkné vzpomínky, ze kterých se potřebuji vypsat... [: Tak snad se ti tu bude líbit! ^^ [1]:

4 Klaudie Klaudie | 6. února 2018 v 9:31 | Reagovat

Taky celkem děsivý. :D
Nejsi nějaká vědma, která předpovídá budoucnost? :)
Měla jsi obrovské štěstí, že tě netrefil, páni. :o :D [2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama