Máme doma škubánka!

10. února 2018 v 13:28 |  Záblesky minulosti
Máme doma šubánka, ale já jsem nikdy škubánky neměla v lásce, kromě tohoto.
Je natolik úžasný, že jsem si jej zamilovala.
Jmenuje se Kira a je to náš pes.

Byli jsme s bráchou sami doma a dívali se na televizi, když se naše tří letá fenečka přiřítila jako torpédo z předsíně, narazila do sedačky a utíkala do pelíšku. Začali jsme se s bráchou smát, protože to vypadalo moc vtipně, ale ne na dlouho.
V pelíšku se začala třepat. Podobně, jako když se pejskům zdá nějaký sen a oni si myslí, že utíkají, jenže toto bylo daleko horší, jakoby sprintovala. Srdce mi strachy bušelo a já utíkala k ní. Oči měla vytřeštěné, u huby pěnu a prapodivně dýchala, jakoby se dusila. Mluvila jsem k ní, utěšovala jí, že to bude v pořádku, ale nic, třepala se dál. Nevěděli jsme, co máme dělat.
Problém je, že u nás není moc dobrý signál, a tak jsme nemohli nikoho zavolat, což nás moc neuklidňovalo, spíš uvádělo do strachu ještě víc.
Po několika sekundách se Kiruška rychle zvedla, jakoby nic, zkroucená odběhla daleko od nás a vyděšeně se k nám dívala. Pěna, nebo spíš sliny u huby jí stékaly, jako by měla vzteklinu, či něco jí podobné.
Vrčela. Báli jsme se, ale mluvili na ní dál. Zanedlouho vrčet přestala, vystřídalo to kňučení a vrtění ocáskem. Šla pomalým krokem k nám. Natáhla jsem ruku, abych jí pohladila, ale ona ucukla strachy, nevěřícně si mě očichala, a až poté se za mnou přišla pomazlit. Utřela jsem jí sliny, dala čistou vodu a pořád jí hladila, aby se nebála, a opakovala, že všechno bude v pohodě.

Byl to záchvat. Epileptický záchvat. Opakoval se ještě další týden, pak za měsíc a další týden. Koupily jsme jí nějaké kapky, které by jej měli zastavit, ale vůbec nepomáhají, i když si babička naivně myslí, že jo.
Nikdy nevíme, kdy bude mít další záchvat. Nejhorší na tom je, že pokud ten záchvat bude silný, může se stát, že se z něj už neprobudí.
Ale i přes to, se snažíme myslet pozitivně. Kiruška si zvykne a pochopí, že se jí to občas stane, ale už nebude tak vyděšená, jako prvně.

A to je ten náš malý škubánek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbara Barbara | Web | 10. února 2018 v 20:07 | Reagovat

Je mi líto vašeho pejska... Je to smutný

2 Natt Natt | Web | 10. února 2018 v 20:55 | Reagovat

To je mi doopravdy moc líto. Ale určitě to zvládne jak ona tak i vy. Znávala jsem pejska, který také trpěl epileptickými záchvaty a dožil se úctihodného věku, jako normální, zdravý pes.
Přeji hodně štěstí do budoucna :)

3 Klaudie Klaudie | 10. února 2018 v 22:32 | Reagovat

Díky, i já v to věřím :] [2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama