17. 2. 2018

17. února 2018 v 11:23 |  Něco jako deník
Přemýšlím, že jsem sem dlouho nepsala.
Ale, co bych vám měla říct?

Na psychině se toho moc nedá dělat.
Chodíte tu v týdnu do školy,
do různých dílen, vyrábíte, atd.
Každé ráno k vám chodí doktoři a ptají se, jak vám je.
Musíte jednou týdně docházet k psychologovi.
Každý večer a ráno berete léky.
Mobil máte v týdnu od tří hodin odpoledne.
V oknech jsou mříže.
Na záchodě se nejde zamknout.
Prohlíží vám věci.
A nejen věci, mnohdy i ruce, což u mě to je furt stejný.
A když je chřipková epidemie, tak je zákaz návštěv.
Což je třeba dnes.
Jenže venku prší a měla přijít máma.
Já mám vycházky, což o to, ale přece jen tam prší.
Takže se asi schováme pod strom nebo co.

Neříkám, že by to tu bylo tak špatný.
Sestry jsou moc milé, stejně tak i doktorky.
Najdete si tu lidi, kteří jsou fajn.
5x denně vás krmí.
A dokonce nám někdy udělají i kakao.

Jsem tu od úterý, kdyby to někdo nevěděl.
Čtyři dny.
První mě přivezla sanitka, jak už jsem psala v minulém článku.
Nebylo to moc příjemné.
Dva dny jsem strávila na oddělení pro dospělé.
Byla to sranda.
Nějaké paní "přišli do pokoje spolužáci".
Jiný pán mě nutil jíst buchty, ve kterých marmeláda
"vypadá to jako krev, ale není to krev".
A nějaká žena odmítala jíst maso, "protože je středa".

Ale tak či tak mi je pořád mizerně.
Snad někdy brzy u dalšího článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 22. února 2018 v 14:13 | Reagovat

Páči sa mi tvoj štýl písania ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama